Červencové číslo časopisu Rock & Pop na stáncích nepřehlédnete: na titulce je totiž dekadentně stylizovaná fotka Joshe Homma. A uvnitř? Jedenáct stránek naprosto skvělého rozhovoru s tímto frontmanem Queens of the Stone Age.
A pozor - na RfP bude toto číslo k dostání za speciální festivalovou cenu!
Vystoupení Queens Of The Stone Age na festivalu Rock for People patří k jasným vrcholům letošní festivalové sezóny a vy máte právě teď ideální příležitost spojit prožitek z nové desky a koncertu s unikátním pohledem do vnitřního světa Joshe Homma! Časopis Rock & Pop v červencovém čísle přináší na deseti stranách rozsáhlý rozhovor s lídrem QOTSA, který je stejně silný a osobní, jako nové album ...Like Clockwork. Zde si můžete přečíst krátkou ukázku.
Queens Of The Stone Age
Občas všechno šlape jako hodinky
Nahrávaní nového alba udajně bylo dost bouřlivé.
Nikdy jsem nic podobného nezažil. Nechci se už zaměřovat na všechny ty negativní věci. To jsem dělal dost dlouho a ničemu to nepomohlo. Například se jednoho dne ocitnete v situaci, kdy říkáte svému bubeníkovi, že je vám to líto, ale že je po deseti letech mezi vámi konec. S pěti členy kapely se vydáte na procházku emocionální pouští a vrátíte se jen čtyři. A za dva dny už hrajete s Davem Grohlem. A o další dva dny později společně nahráváte s Eltonem Johnem. To je taková spirála adrenalinu, emocí, stresu... Říkal jsem si, tak a teď půjdu vedle do druhý místnosti a pozvracím se...
S Davem jste si velmi blízcí...
Znám ho od svých devatenácti let. ... Každý řešíme věci po svém a dokážeme si v dobrém říct „drž hubu, chlape!“ To je úžasná věc, dávno jsme se přenesli přes přetvářky a strojenou korektnost. Můj děda říkával: „Štvu tě? Kdyby mi na tobě nezáleželo, tak bych nic neříkal.“ S Davem si opravdu věříme. Je to jeden z nejlepších bubeníků všech dob. Jeho bicí doslova zpívají. Někdy něco hraje, jen aby mě rozesmál. ... Tenhle vztah trvá dvacet let a je lepší než kdy předtím.
Už nějakou dobu se tě chci zeptat na jednu věc. Proč si pořád pohráváš s takovou tou „přihřátou“ stránkou rock‘n‘rollu? Přijde mi to, jako by sis tím vlastně dělal legraci z té přehnaně chlapské macho pózy...
Mě tohle zkrátka baví. Jsem velký, ohromný chlap. Měřím skoro dva metry. A spousta lidí ze mě má pocit, jako bych byl ten zmetek, co je šikanoval na základce. Ale je to úplně jinak. Já jsem ten, co mlátil na základce ty zmetky, co někoho šikanovali. Každý to má jinak, ale chlapík v kraťasech, s účesem na fotbalistu a v tričku AC/DC, co paří na koncertě, je pro mě super týpek. Je to pankáč, co dělá, co se mu zrovna líbí. A jestli to někdo odsuzuje, tak tím jen odhaluje svou hloupost. Já si spíš řeknu, že je svůj a měli bychom ho podpořit. Nenávidím namachrovaná hovada, svalovce, co jsou hnusní na lidi, kteří vypadají jinak, nazývají je teplouši a jsou hrubí i na holky. No a pak někdo řekne, že já jsem homofobní. Jen proto, že nejsem politicky korektní a nemám problém věci pojmenovat. ... Musíš uznat, že nikdo nechce být šikanovaný nějakým macho debilem. Někdo musí vystoupit a uzemnit ho. Použiješ stejnou sílu jako on, ale z jiného důvodu. ... S těmi postoji a stylizací, která provokuje pokrytce, je to svým způsobem stejné jako tehdy s ochranou slabších na základce.
Více v červencovém Rock & Popu! Čtete o natáčení nové desky, budoucnosti Them Crooked Vultures, kauze Kyuss, o Joshových kytarách, motorkách a o jeho celkovém pohledu na svět rock‘rollu.
A v tom samém čísle najdete i výživný materiál o Thirty Seconds To Mars!
